Založit webové stránky nebo eShop
 

Komentář k fotografiím
 

Komentář k fotografiím

Popis fotografií - postupně shora dolu a zleva doprava.

 

Ad 1

Kaple sv.Jana Křtitele - postavena v r.1887 na tzv. Vršku a vysvěcena 12.dubna téhož roku. V postní době zde byly staršími lidmi, pro které již byla cesta do farního kostela v Kravařích namáhavá, konány křížové cesty. Ve věžičce kaple byl umístěn zvon ulitý v r.1896 ve Vratislavi (Breslau) Albertem Geitnerem. Sloužil (po stavbě kostela) jako poplachový zvon při požárech a vyzváněl také při průvodech o Božím Těle. V roce 1950 byl zvon přemístěn do věže kostela, kde slouží jako umíráček

Dům č.191 s obchodem p. Willaschka (vedle dnešní mateřské školy).

Škola č.179 na Hlučínské ulici - postavena v r.1851 na místě staré školy z r.1830. Stavba přišla na 2 624 tolarů 23 stříbrných grošů.

Hostinec p.Urbische (levá část) – V létech1832-1867 zde měl farář Peterek v postní době kázání pro staré občany. Za 2. sv. války se v sále konaly vzpomínkové tryzny za padlé vojáky, a koncem války zde byli ubytování vojáci Wehrmachtu. Za fronty byl vybombardován a posléze obci zrekonstruován na tzv. Kulturní dům. Konaly se tu plesy, taneční zábavy i divadelní představení.

Ad 2

Obchodní dům Glabaznia, stál na rozhraní s Kravařemi, koncem války byl vybombardován a ruina posléze odstraněna.

Další 3 obrázky jako v ad 1.

Ad 3

Kostel sv.Mikuláše – stavěn od 27.7.1927 do 16.8.1928, kdy byl zkolaudován. 27.5.1928 byly pro něj děkanem Johannesem Jureczkou vysvěceny tři zvony, zhotoveny dílnou p.Manouška: Nanebevzetí p.Marie (500 kg), sv.Jan Křtitel (320 kg) a sv.Izidor (225 kg). Bohužel, v r.1942 byly dva větší zvony zrekvírovány pro válečné účely.

K slavnostnímu posvěcení kostela došlo 23.září 1928 biskupem Schinzlem místo zaneprázdněného pomocného biskupa Stavěla (který je uveden na památečních obrázcích).

Nová škola na Bolatické ulicio její výstavbě bylo rozhodnuto v r.1909. Stavbu realizoval stavitel Josef Holuscha z D.Benešova a 22.10.1910 ji vysvětil farář Johannes Jureczka.. Do roku 1920 se ve škole vyučovalo německy a až po připojení Hlučínska k ČSR 4.2.1920 se ve škole začalo vyučovat česky. Ve škole byly 4 třídy a 2 učitelské byty, topení lokální v kamnech, sociální zařízení mimo budovu. Až v roce 1970 byla provedena přístavba šaten a soc.zařízení a zřízena pátá učebna (místo učitelského bytu) V létech 2000 – 2001 byla provedena celková rekonstrukce budovy (sanace zdiva, výměna oken, nová fasáda, ÚT, rekonstrukce elektroinstalace).

Část Hlučínské ulice s domy za starou školou (č.179) – dům s obchodem Glabaznia (po r.1945 již obchod nefungoval), kovárna p.Solicha, dům p.Hahna (poslední dva již dnes již neexistuji)

Pomník padlých v 1. světové válce – byl zřízen Spolkem válečných poškozenců a pozůstalých z Kout, za přispění všech obyvatel, zejména příslušníků padlých, a privátních dobrodinců, ke stálé památce na padlé z Kout v 1. světové válce. Pomník realizoval kamenický mistr Josef Stanjura a slavnostně byl vysvěcen 22.8.1922. Na 71 cm vysokém žulovém bloku je uvedeno 92 jmen válečných obětí.

Ad 4-9

Původní domy zemědělských usedlosti na dnešní Hlučínské ulici asi ještě před 1. světovou válkou (blíže nebylo možné upřesnit)

Dům čo. 179 byl zničený za fronty, dnes se tam nachází parkoviště restaurace Buly.

Dům čo.192 - posledním majitelem byl Josef Richter, předseda kostelního stavebního spolku, který se velkou mírou zasloužil o realizaci místního kostela sv. Mikuláše. V roce 1946 byl spolu s rodinou odsunut (vertrieben) do Německa a jeho zemědělská usedlost zkonfiskována. Národním správcem byl dosazen p.Kozel. Usedlost postupně chátrala a nakonec byla demolována. Dnes se tam nachází nový dvojdomek čo. 192, 192a.

AD 10, 11

-Prastrýc Karel mezi vojáky německé císařské armády v 1.světové válce

-a po průstřelu nohy ve vojenském lazaretu v Elberfeldu (dnes část města Wuppertal)

Do světové války bylo z obce povoláno 351 mužů, z čehož 334 se přímo zúčastnilo bojů, 92 zahynulo,177 utrpělo jedno, 38 dvě a 13 tři, nebo více zranění. Do zajetí se jich dostalo 38.

Ad 12

Původní železniční zastávka na trati Kravaře Hlučín. Trať byla uvedena do provozu 28.10.1912.

Ad 13

Svobodné ženy z Kout mezi zemědělskými dělnicemi na „Panském“ v Německu v roce 1935.

V třicátých létech 20.století bylo zaměstnání v Německu jedinou možnosti jak zajistit existenci početné rodiny. Většinou tam pracovaly ženy jako sezónní zemědělské dělnice  (Landesarbeiterinnen) zpravidla na statcích v Durynsku (Thüringen)a v Dolním Sazku (Niedersachsen).

Ad 14

Průvod při primici P.Aberta Peterka.v roce 1936

Narodil se 17.6.1905v Koutech, studoval v Breslau (Vratislav) a na kněze byl vysvěcen 10.4.1936. Působil dlouhá léta v Sutomi v Litoměřické diecézi, kde taky 14.6.1986 zemřel. Pochován je na koutském hřbitově.

Ad 15

Kráva na Hlučínské ulici – dnes asi nemožné. Ta na fotce před domem čo. 32 se už asi těšila, jak se napase na Moravském vrchu (vyvýšina na severní straně bývalého rybníku Kaluže).

Říkalo se, že za 1.republiky byla v každé druhé chalupě kráva, nebo alespoň koza.

Ad 16-Původní dům č.81 s obchodem p.Krautwursta.

Ad 17-Tentýž dům již po zrušení obchodu (v Močelníku se zrovna kladlo plynové potrubí).

Ad 18-Nový obchod na místě původního domu p.Krautwursta.

Ad 19

Koutská děvčata v Hlučínských krojích-1946

Mezi nimi (druhá zleva) Marie Miková – v r.1968 místopředsedkyně Sněmovny lidu a členka ÚV KSČ. Po nástupu Gustava Husáka do čela KSČ byla zbavena všech funkcí.

Ad 20

P.Albert Dudek- nar.20.1.1889, zemřel 13.7.1949, rodák z Darkovic. V Koutech působil od r.1941 do r.1949.

Ad 21

K odpočinku i k poklábosení sloužily ještě i v 50 létech 20.století lávky před ploty domů. Na této jsem posedával i já.

Ad 22

P.Vincenc Stiborský s kostelníkem p.Kroczkem a ministranty J.Jařabem, E.Wilaschkem, P.Ulbrichem, H.Wilaschkem a E.Jarkulischem.

Arcibiskupský rada P.Vincenc Stiborský, rodák z V.Hoštic, se narodil v r.1885 a zemřel 21.11.1966. Za jeho působení v Koutech v létech 1949 až 1962 byla v kostele provedena řada úprav.

Po stavební stránce patří Kouty mezi tzv.silniční vsi. Selské usedlosti zde byly rozmístěny převážně na severní straně. Fotografie z roku 1957 představuji typicky způsob výstavby.domů.

Ad 23

Domy č. 104 (Kroczek), 102 (Sonek, 100 (Janisch), 100 (Kerlin). Domy 100, 102, 104. byly již zbourány.

Ad 24

Nové domy na místě zbouraných domů.

Ad 25

Domy č.188-186 – statek p.Luzara

Ad 26, 27

Kutské „Karmašnice“ a tentokrát i s doprovodem mládenců.

„Karmaš“ se slaví v Koutech v nedělí po 23. září, dni, kdy byl v r.1928 vysvěcen místní kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv, Mikuláše – naproti tomu „Odpust“ se slaví v neděli po 15.srpnu, o svátku Nanebevzetí Panny Marie.

Nezapomenutelné byly  tzv. karmašové zábavy v dnes již neexistujícím sálu Kulturního domu (bývalý hostinec p.Urbische). Již odpoledne chodily karmašnice po dědině za zpěvu s doprovodem harmoniky, který byl občas přerušován pokřikem Geht's, geht's loss! Na zábavě, která obvykle začínala již v 17 hod, měly karmašnice právo volby tanečníka. Okolo 22 hod přinesli pořadatele doprostřed sálu stůl, u kterého pak měli tanečnici a karmašnice možnost občerstvit své protějšky malým truňkem. Tančil se taleř, který trval i přes dvě hodiny. Střídaly se polky, valčíky, tanga, foxtroty a to co zrovna frčelo, jako charleston, jive a pod.

Ad  28

Typický pohřební průvod v Koutech, kdy rakev byla nesena šesti muži (tzv „trägry“) na márách. Spolu s P. Stiborským vykonal pohřební obřad i P. Johannes Urbisch.

AD 29

Od 70 let 20. století se již k převozu zemřelých z domu do kostela používal pohřební vůz.

Ad 30, 31

Průvod o svátku Těla a Krve Páně (Božího Těla) s P.Grzegorzem Majetnym, který v Koutech působil v létech 1991-1995.

Ad 32

Malá kaple postavena v r.1899 na místě stržené staré dřevěné kaple.

Ad 33

Kaple sv Jana Křtitele – viz. Ad 1.

Ad 34, 35

Pomník padlých v 1. světové válce

Pomník byl zřízen Spolkem válečných poškozenců a pozůstalých z Kout za přispění všech obyvatel, zejména příslušníků padlých i privátních dobrodinců ke stálé památce na padlé z Kout ve světové válce 1914-1918. Byl umístěn na pravé straně Hlučínské ulice, v zahradě zemědělce Franze Urbanka. Pět schodů vede ze silnice (z původní nivelety) k vybudovanému pomníků ze slezské žuly, který stojí na 0,6 m vysokém kamenném podstavci. Z něj se zvedá 71cm vysoký žulový blok, na kterém je uvedeno 92 jmen válečných obětí z Kout. Střední díl pomníku tvoří 4 sloupy o výšce 1,38m, mezi kterými stojí anděl. Poslední díl je žulový krycí plat, zdobený Božím okem a korunován křížem. Pomník je 4,7m vysoký a lahodí oku pozorovatele svou štíhlou, jakoby do nebe se, vzpínající stavbou.

Na pomníku jsou uvedeny následující biblické citáty: J.15,13-Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Sir.7,38-Neodpírej projev přízně ani tomu, kdo je mrtev. Ž.126,5-Ti kdo v slzách sejí, s  plesáním budou sklízet.

Stavitelem pomníku je kamenický mistr Josef Stanjura. Popud ke stavbě byl dán Spolkem válečných poškozenců za podpory 14-členné komise, složené ze všech vrstev obyvatelstva. Jejím předsedou byl kupec Johann Sonnek, který si získal zvláštní zásluhy při realizaci stavby..

Ve světové válce bylo z obce povoláno 351 mužů, z čehož 334 stálo v poli. Z vyznamenaných obdrželo 131 železný kříž druhé třídy a 2 železný kříž první třídy. 177 mužů utrpělo jedno, 38 dvě, 13 tři nebo více zranění. Do zajetí se dostalo 38 mužů a válečných obětí je 92.

Údaje z „Festschriftu“ k slavnostnímu posvěcení pomníku padlých vKoutech, okres Hlučín dne 22.srpna 1922)

V Koutech stojí čtyři kamenné kříže.

Na křížích jsou vytesány verše v Němčině. Po 2. světové válce byly tyto verše na všech křížích buď zatřeny barvou, nebo částečně vybroušeny a na jejich místě osazeny česky psané tabulky, jako by Bohu nebylo jedno, zda-li ho někdo pozdraví a uctí německy nebo česky. Že tím byly kříže, pořízené již někdy před 1. světovou válkou, tedy v době, kdy Kouty byly součástí císařského Německa, částečně znehodnoceny, tehdy asi nikomu z vedení obce nevadilo. A nevadí to vlastně nikomu ani v současné době, neboť verše jsou stále sotva čitelné.

Ad 36

Tento kříž, s letopočtem. 1907 na zadní straně, stál před kapli sv.Jana, dnes je umístěn u její levé zdi. Na přední straně je vytesán verš: Ich bin der Weg, die Warheit und das Leben (Já jsem cesta, pravda a život).

Ad 37

Druhý kříž, s letopočtem 1908 na zadní straně, stál v zahradě p.Halfara u křižovatky Hlučínské s Olšinkami - nyní stojí mimo zahradu a kolem něj je točna autobusu. Vpředu je výklenek se soškou P.Marie a pod nim vytesaný křesťanský pozdrav: Gelobt sei Jesus Christuus. In Ewigkeit Amen. (Pochválen buď Ježíš Kristus, na věky Amen.

Ad 38

Kříž u rozcestí Kostelní ulice a chodníku k Močelniku. Kříž nechal zřídit tehdejší majitel pozemku p.Papesch.

Ad 39

Čtvrtý kříž, s letopočtem 1908 na zadní straně, stojí uprostřed hřbitova. Vpředu jsou vytesány verše: Wenn mir Jemand nachfolgen will, verleugne sich selbst, nehme sein Kreuz auf sich, und folge mir nach. (Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mně) a: Das Du die Früchte der Erde geben und erhalten wollest, wir bitten Dich erhöre uns (Abys plody země dáti a udržovati ráčil, prosíme Tě, vyslyš nás.

Ad 40

Oslava 80výročí posvěcení kostela

Ad 41

Pohled na část vyzdobeného hřbitova o Dušičkách 2.11.2009

Ad 42

Kněžské hroby P. Alberta Peterka a P. Johannese Urbische.

Ad 43

Kněžský hrob P.Alberta Dudka.

Ad 44

Nejstarší hrob na hřbitově – na náhrobku je nápis: Zde odpočívá v pokoji, daleko od svého domova Erich Ramisch-kupec, 1984-1927. Údajně se utopil při koupání v Oppě.

Ad 45

Rekonstruovaná škola na Bolatické ulici -viz Ad 3

Ad 46

Nový dům s obchodem u křižovatky Kostelní ulice s Bolatickou na místě bývalého obchodu Jednoty.

Ad 47

Pohled od Močelniku na náš konec (Lajdakovec) - směr Zábřeh

TOPlist